Neformální vzdělávání

Neformální vzdělávání je jednou ze součástí celoživotního učení a jeho charakteristické rysy jsou:

• dobrovolnost,
• přístupnost každému (v ideálním případě),
• organizovaný proces se vzdělávacími cíli,
• zaměření na ty, kdo se učí, a s jejich aktivní účastí,
• zaměření na osvojování dovedností pro život a přípravu na aktivní občanství,
• založené na tom, že zahrnuje jak individuální, tak skupinové učení s kolektivním přístupem,
• celostní a zaměřené na průběh procesu učení,
• založené na zkušenosti a činnosti, vychází z potřeb účastníků.

Definice neformálního vzdělávání tedy může být formulovaná takto:

„Neformální učení je záměrné, ale dobrovolné učení, které probíhá v řadě rozmanitých prostředí a situací, v nichž vyučování, odborná příprava a učení nemusí být nutně jedinou či hlavní oblastí činnosti. Tato prostředí či situace mohou být dočasné nebo se mohou střídat a příslušné činnosti či kurzy mohou vést profesionální facilitátoři učení (např. mládežničtí instruktoři), ale také dobrovolníci (např. vedoucí skupin mládeže). Aktivity a kurzy jsou naplánované, ale zřídkakdy strukturované jako tradiční vyučovací hodiny nebo předměty.“
(Lynne Chrisholm, Bridges for Recognition 2005)

Vzdělávací systém se podle Evropské komise i Rady Evropy skládá ze tří navzájem propojených složek:

1. Formální vzdělávání se vztahuje ke strukturovanému vzdělávacímu systému, který zahrnuje všechny školy od základních až po univerzitu, včetně specializovaných programů odborného a profesního výcviku.

2. Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání mladých lidí určených k rozvíjení celé řady dovedností a kompetencí mimo rámec formálního vzdělávacího kurikula.

3. Informální vzdělávání se vztahuje k průběhu celého života, v němž si každý jednotlivec osvojuje určité postoje, hodnoty, dovednosti a znalosti pod vlivem různých vzdělávacích zdrojů ve svém okolí i z každodenní zkušenosti (z domova, ze sousedství, z knihovny, z médií, ze zkušeností nabytých při práci, při hře apod.).

Formální, neformální i informální vzdělávání by se mělo vzájemně inspirovat a doplňovat tak, aby dohromady tvořilo životaschopný a rozvíjející se proces celoživotního učení, který bude motivovat k osobnímu i profesnímu rozvoji každého jednotlivce.

Zdroj: Kompas – Manuál pro výchovu mládeže k lidským právům

Odkazy týkající se neformálního vzdělávání

• Eurokompas, č. 2/2007 – Neformální vzdělávaní – moderní termín nebo fungující koncept?
  http://www.eurodesk.cz/download/eurokompas%2002_07.pdf
• Pas mládeže
  http://www.youthpass.eu
• Toolbox – školicí metody (lamače ledů, energizery,…) v angličtině
  http://www.salto-youth.net/find-a-tool/
• Konkrétní příklad využítí
  neformálního vzdělávání v projektu programu Mládež (PDF 41KB).